Tunis - můj harém

V Tunisu trávím přibližně jednu polovinu roku a takto žiji již rok. Nedávno jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila jsem, že žiji de facto v harému. Jak se to mohlo stát?

Mám krásný velký byt se zahradou a téměř nechodím ven. Pokud ano, tak radši s manželem. Netvrdím, že je zde pro ženu nebezpečné kráčet městem sama. Ale spíš je to nepříjemné. Pohledy a slizké poznámky jsou běžné, a na rozdíl od ‘tvrdých’ islámských zemí blízkého východu, kde hraní podle pravidel ženě zajišťuje jistou míru úcty, jsem zde dodnes nepřišla na způsob, jak se chovat tak, abych byla ‘nedotknutelná’. Zřejmě i komplikovaný náboj kolem ženského oblečení hraje svou roli. Před revolucí bylo nošení šátků totiž téměř zakázané a tedy i symbolem pevného politického postoje, za které byly ženy často tvrdě trestané (třeba znásilněním policejní hlídkou). Dnes, i když je bezpečné šátek nosit, stále nese silný politický náboj. Navíc to má i další dynamiku. Vyšší sociální vrstvy se zpravidla přiklánějí k bývalému režimu a považují se za sekulární a progresivní, takže si šátek až na výjimky nevezmou. Naopak v chudých čtvrtích města jsou ženy převážně zahalené. Nošení šátku tedy pro západní ženu problém neřeší. Naopak vyvolává pozornost, takže i pouhé chození po ulici je často nepříjemnou zkouškou trpělivosti.

Jednodušší je radši zůstat doma. Tunis je totiž dost náročný na psychiku i z dalšího gender-neutrálního důvodu. I ten nejjednodušší úkol je velké hrdinství. Papírování, neochota, pomalý servis…I primitivní úkon může být problém! Nebudu radši ani popisovat, jak tady u nás probíhalo zařizování internetu (podobně jako v Indii, akorát s tím rozdílem, že zatímco v Indii se všichni snaží být maximálně milí, i když se často jedná o přetvářku, v Tunisu je běžné se potýkat s hrubým zacházením). Drsnost je na pořádku dne a milý přístup je spíš velký bonus.

Další kapitolou je vzduch. I když se Tunis nachází u moře a teoreticky by zde mohl být nádherně čistý vzduch, míra znečištění ovzduší je přímo cítit s každým nádechem.

A tak jsem zjistila, že každý můj pokus navštívit vnější svět, je ve finále tak stresující, že to prostě nestojí za to. Denně za mnou chodí paní domácí a slečna na doučování syna a takto žijeme - tři ženy a jedno dítě pod jednou velkou krásnou střechou. Musela jsem se smát. A s překvapením jsem zjistila, že mi to vlastně ani nevadí. Přes den pracuji z domova, dokud je syn ve škole. Ale převážně se tady zabývám vytvářením krásy a pohody domova a péčí o manžela a syna. Občas si říkám, že je to absolutní protipól toho, co bych si jako ‘feministka’ měla užívat! Ale v mé interpretaci je feminismus přesně o svobodě volby - a tedy i o možnosti užívat si ‘tradičních’ rolí ve chvíli, kdy mi to tak vyhovuje.

Avšak toto jsou problémy spíš z pohledu dlouhodobého žití - dobrovolně bych Tunis znovu nezvolila. Na krátkou turistickou návštěvu to může být samozřejmě velice zajímavé město, které má co nabídnout.

Co podniknout?

La Marsa a Sidi Bou Said jsou pěkné čtvrti, které stojí za návštěvu. Carthage - tedy rozsáhlé archeologické vykopávky daného historického města určitě mohou být velice zajímavé. A v neposlední řadě Medína, neboli staré město, je skvělý způsob, jak se ponořit do zcela odlišné kultury a vychutnat si skvělý tradiční čaj.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení