Tunis - můj harém

V Tunisu trávím přibližně jednu polovinu roku a takto žiji již rok. Nedávno jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila jsem, že žiji de facto v harému. Jak se to mohlo stát?

Mám krásný velký byt se zahradou a téměř nechodím ven. Pokud ano, tak radši s manželem. Netvrdím, že je zde pro ženu nebezpečné kráčet městem sama. Ale spíš je to nepříjemné. Pohledy a slizké poznámky jsou běžné, a na rozdíl od ‘tvrdých’ islámských zemí blízkého východu, kde hraní podle pravidel ženě zajišťuje jistou míru úcty, jsem zde dodnes nepřišla na způsob, jak se chovat tak, abych byla ‘nedotknutelná’. Zřejmě i komplikovaný náboj kolem ženského oblečení hraje svou roli. Před revolucí bylo nošení šátků totiž téměř zakázané a tedy i symbolem pevného politického postoje, za které byly ženy často tvrdě trestané (třeba znásilněním policejní hlídkou). Dnes, i když je bezpečné šátek nosit, stále nese silný politický náboj. Navíc to má i další dynamiku. Vyšší sociální vrstvy se zpravidla přiklánějí k bývalému režimu a považují se za sekulární a progresivní, takže si šátek až na výjimky nevezmou. Naopak v chudých čtvrtích města jsou ženy převážně zahalené. Nošení šátku tedy pro západní ženu problém neřeší. Naopak vyvolává pozornost, takže i pouhé chození po ulici je často nepříjemnou zkouškou trpělivosti.

Jednodušší je radši zůstat doma. Tunis je totiž dost náročný na psychiku i z dalšího gender-neutrálního důvodu. I ten nejjednodušší úkol je velké hrdinství. Papírování, neochota, pomalý servis…I primitivní úkon může být problém! Nebudu radši ani popisovat, jak tady u nás probíhalo zařizování internetu (podobně jako v Indii, akorát s tím rozdílem, že zatímco v Indii se všichni snaží být maximálně milí, i když se často jedná o přetvářku, v Tunisu je běžné se potýkat s hrubým zacházením). Drsnost je na pořádku dne a milý přístup je spíš velký bonus.

Další kapitolou je vzduch. I když se Tunis nachází u moře a teoreticky by zde mohl být nádherně čistý vzduch, míra znečištění ovzduší je přímo cítit s každým nádechem.

A tak jsem zjistila, že každý můj pokus navštívit vnější svět, je ve finále tak stresující, že to prostě nestojí za to. Denně za mnou chodí paní domácí a slečna na doučování syna a takto žijeme - tři ženy a jedno dítě pod jednou velkou krásnou střechou. Musela jsem se smát. A s překvapením jsem zjistila, že mi to vlastně ani nevadí. Přes den pracuji z domova, dokud je syn ve škole. Ale převážně se tady zabývám vytvářením krásy a pohody domova a péčí o manžela a syna. Občas si říkám, že je to absolutní protipól toho, co bych si jako ‘feministka’ měla užívat! Ale v mé interpretaci je feminismus přesně o svobodě volby - a tedy i o možnosti užívat si ‘tradičních’ rolí ve chvíli, kdy mi to tak vyhovuje.

Avšak toto jsou problémy spíš z pohledu dlouhodobého žití - dobrovolně bych Tunis znovu nezvolila. Na krátkou turistickou návštěvu to může být samozřejmě velice zajímavé město, které má co nabídnout.

Co podniknout?

La Marsa a Sidi Bou Said jsou pěkné čtvrti, které stojí za návštěvu. Carthage - tedy rozsáhlé archeologické vykopávky daného historického města určitě mohou být velice zajímavé. A v neposlední řadě Medína, neboli staré město, je skvělý způsob, jak se ponořit do zcela odlišné kultury a vychutnat si skvělý tradiční čaj.