Na cestě po Peru s miminkem

Většina lidí si při slově Peru vybaví Machu Picchu nebo tajemné ayahuascové ceremonie v pralese. Naše cesta ale proběhla ve znamení jiné dominanty, a to malinké Isabelky. Cesta do džunglí nebo vysokých hor s miminkem totiž nabírá úplně jinou atmosféru i starosti.

Co se (ne)povedlo

Do pralesa jsem pluli od Puerta Maldonada dál po řece asi 4 hodiny na malé kánoi na jakousi ekofarmu – jestli tak lze nazvat několik chatrčí s moskytiérou, která i se zajišťovacím mechanismem padala při sebemenším doteku, s obrovskými hnízdy pavoučích vajíček a dalšími detaily, které mi v kombinaci s kojencem naháněly hrůzu.

Přestože jsme měli letenky, zjistili jsme, že nám nezaručují, že můžeme odletět. A proto jsme na další část cesty z Puerta jeli autem asi 10 hodin - původně slibovanou 4 hodinovou trasu - do Cusca, do vysokých hor s převýšením asi 5.000 m.

Džungle jsou velmi zajímavé. Divoká příroda, papoušci, offline mode a jakýsi pocit Robinsona Crusoea. Bez přítomnosti miminka by to mohlo být opravdu náramné a velmi naplňující dobrodružství. Místní šamani, bylinky, kultura a zvyky Evropanům poskytují velmi úrodnou půdu pro všestranně fascinující zážitky. Já osobně jsem ale velkým milovníkem hor. Proto pro mě ta skutečně příjemná a úžasná část Peru začala až po příjezdu do Cusca.

Cusco a Máří Magdaléna

Cusco je místo, kam přistávají letadla zejména s těmi, kdo se následně chtějí pěšky, vlakem nebo autobusem dostat na Machu Picchu. To náš cíl nebyl, protože nemám v oblibě výrazně turistické destinace, byť věřím, že Machu Picchu je naprosto úžasné. Ale Cusco samotné mi přišlo jako pro nás v tu chvíli mnohem zajímavější. Lze zde najít mnoho výjimečných a velmi neobvykle dekorovaných křesťanských chrámů, míst s fenomenálním výhledem na hory, zajímavá kuchyně, obecně výškou malinko změněný pocit reality a hotely ve starých klášterech, kde lze ještě víc nasát atmosféru historie.

A pro mě osobně všudypřítomná Máří Magdaléna. Dlouhodobě mě fascinuje, že ať jedu kamkoli, od Zanzibaru, přes Evropu až po Jižní Ameriku, všude na významném místě u oltářů nacházím její podobiznu. V jedné z hlavních katedrál, na hlavním náměstí v Cusco, je krásná malba, na které se na sebe milostně dívají s Ježíšem na kříži, a ta mě dojala úplně nejvíc. Těm, kdo jsou otevřeni interpretaci příběhu o tom, že jejich vztah nemusel být jen na úrovni učitele a žákyně nebo Mesiáš a následovnice, může tento obraz poskytnout obrovskou inspiraci. Bohužel v katedrále nebylo možno fotografovat.

Z Cusca dál do hor vede mnoho tras, a to nejen na Machu Picchu. Ty jsou mimořádně zajímavé v tom, jaká na nich potkáváte zvířata v nádherné panenské přírodě. My jsme vyjeli z Cusca ven do krásného eko resortu v horách se skutečně monumentálním výhledem, absolutní čistotou a vonícím vzduchem. Na farmě jsme mohli sbírat bylinky, absolvovat různé léčivé procedury založené na tradičních léčivých postupech a lidové moudrosti. Takové horské lázně můžu určitě vřele doporučit.

V Peru je samozřejmě spousta míst, které jsem neměla možnost poznat, a těším se na to, že se jednoho dne ráda vrátím. Tentokrát asi raději bez miminka, abych nemusela neustále přemýšlet o výškách, hygieně a dalších zdravotních podmínkách, které pro mě s miminkem v Peru nebyly stoprocentně komfortní. Nicméně i ta naše krátká návštěva, kde jsme mohli zažít nížiny džunglí i výšiny kopců, byla nesmírně naplňující a věřím, že cestování po Peru může být pro každého velmi zajímavým poznáním.